Maroqueen

Vždycky, když vystoupím z letadla a nasaju teplý, africký vzduch, cítím se jako doma. A těším se na lidi, na barvy, na chutě a na to, jak pár dní prostě jenom budu. Procházím marrákešskými uličkami až úplně dozadu, kam nechodí turisti, a jdu na polévku k Ahmedovi. Sedím na terase, kousíček od hlavního náměstí, a poslouchám, jak v uličkách pode mnou tepe život. Vyrážím na čaj ke Kamalovi, který mi šije sandále, a který se směje od ucha k uchu jako malé dítě, pokaždé když mě vidí. Objímáme se, ukazuje mi fotky dětí, pijeme čaj, povídáme si. Jak mě slyší kluci z okolních stánků, jdou se na mě podívat. Jeden z nich mi pravidelně nabízí, ať si ho vezmu a vyrábím s ním tašky. Je to legrace, být s nimi. A ráda vymýšlím, co s duší vám odtamtud dovézt.

Pokud si uděláš radost produkty Maroko v batohu, buď si jista, že se ti dostává do ruky kousek, který jsem osobně, dlouho a pečlivě vybírala. Znám jeho původ a lidi, kteří za ním stojí. A mohu tak garantovat, že jsou to stejní srdcaři, jako já.

Ivča